Pohádka
Tato pohádka je věnována všem orlickým podnikatelům (ale nejen těm). Naleznete-li zde nějaké gramatické
či stylistické chyby, nezaškrtávejte je ani je nijak nezvýrazňujte. Mohli byste si zničit monitor.
Stačí když mi je mailnete. Lepší už to nebude. Vše bylo psáno ve spěchu. Veškerá jména, místa i děj jsou smyšlené.
Nic se nezakládá na zkutečných událostech....
Bylo to krásné, slunné, letní ráno. Budík stačil jen krátce pípnout, než na něm přistála má těžká ruka.
Následovala každodenní ranní rutina, kterou jsem měl za celý svůj život tak zažitou že vše bylo na vteřinu přesné.
V garáži již čekal můj nablýskaný Mercedes, do kterého jsem plný energie a radosti ze života nasedl.
Vyrazil jsem směrem do firmy. Den vypadal slibně.
Sekretářka mě přivítala s úsměvem na tváři a předala mi vzkazy, které jsem včera nestihl vyřídit.
Vešel jsem do své kanceláře. Na zdi tiše tikaly staré barokní hodiny, pod oknem byl slyšet slabý hluk aut
a na stole ležely čerstvé údaje z burzy. Prohlédl jsem si je a počal tvořit nové spekulace.
Asi v půl jedenácté jsem si založil svou práci do aktovky a odebral jsem se na burzu.
Kdo nezažil ani jeden den v tomto ústavu, neví o co přišel. Ta výjimečná sehranost a spolupráce jako v mraveništi
mě odjakživa fascinovala. Je to již pro mě asi drogou, nevydržel bych se tu týden neukázat. Předal jsem své materiály
svým makléřům a lehce jsem je instruoval. S klidem na duši a s ideou, že budu opět o nějaký ten milion
bohatší, jsem se chystal vrátit zpět do firmy.
Ještě než jsem se vrátil, chtěl jsem se trochu pokochat přírodou. To byla
ale osudová volba. Ze zadu se přiřítilo černé sportovní auto a zablokovalo mi cestu. Vystoupili
z něj čtyři maskovaní muži, přistoupili ke mě, vytáhli mě z auta, svázali mě a odvedli mě do jejich auta.
Tam mi ještě cestou zavázali oči a ústa. Dovezli mě do nějakých doků, kde to hrozně zapáchalo rybinou.
V pozadí byla slyšet lodní siréna. Odvlekli mě do jedné z opuštěných hal. Když mi rozvázali oči a ústa,
spatřil jsem v šeru siluetu muže. Popošel blíž a promluvil na mě. Ten hlas mi byl povědomý. Pak jsem
si vzpoměl. Než začala má kariéra milionáře, potřeboval jsem spoustu peněz. Ty mi zapůjčil onen neznámý
muž s příslibem nulového úroku. Byl jsem mladý, nezkušený a naivní. Měl jsem potom problémy se splácením.
Pak jsem se stejně odstěhoval a na vše zapoměl. Teď tady ale stojím svázaný a bezmocný. Řekl mi, že mu
sice dalo hodně práce mě najít, ale teď přijde zúčtování. Odtáhli mě zpět před halu, tam mě surově
zbili a hodili mě do vln narážejících do mola. Pod vodou se mi promítl celý můj život a následovala
tvrdá rána do hlavy. Pak už nic. Do hodinek mi prasklým sklíčkem natekla slaná voda.
A čas se naplnil....
